Liberecká ZOO jako vůbec nejstarší zahrada na území bývalého Československa vstoupila v roce 2009 do 90. roku své existence. Počátky zookoutku v libereckých Lidových sadech lze zaznamenat už v roce 1904, kdy zde ornitologický spolek vystavěl velkou veřejnou voliéru; ta se později rozrostla o další ptačinec a výběhy se srnčí zvěří. Z malého zvěřince převedeného v roce 1919 v první zoologickou zahradu pak během století vyrostlo sebevědomé a mezinárodně uznávané chovatelské zařízení, jímž prošly tisícovky nejrůznějších zvířat, stovky zaměstnanců a milióny návštěvníků.

Svá nejslavnější období zahrada zažívala a zažívá především péčí čtyř významných ředitelů: otce-zakladatele Ericha Sluwy (1919–1945), Jiřího Badalce (1954–1982), Josefa Janečka (1982–2004) a Davida Nejedla (2004–).

Sluwovy stopy lze zaznamenat již v prehistorickém období zahrady, kdy byl aktivním členem ornitologického spolku. Rok po velké válce pak spolu s profesorem Fritzem Wellerem obnovují a rozšiřují zookoutek a otevírají skutečnou zoologickou zahradu, až do roku 1931 jedinou na území ČSR. V průběhu prvorepublikových let v ZOO postupně vyrůstá medvědinec, bazén pro lachtany, zimní hala či pavilónek pro velké šelmy.

Až dodnes přitom slouží bývalá administrativní budova z roku 1906 (nyní cukrárna Čapí hnízdo), která do ZOO byla převezena ze starého výstaviště. ZOO v tuto dobu pečuje o zhruba 500 kusů zvířat ve 130 živočišných druzích. Sluwova éra končí po osvobození paradoxně: do ustavení národního správce v červnu 1945 udržuje provoz ZOO spolu s několika ženami ze zajateckého tábora.

Až do roku 1954 pak liberecká ZOO prochází těžkým obdobím a dlouhodobou stagnaci přerušuje až Jiří Badalec, který nastupuje jako 10. ředitel v pořadí. Zahrada opouští dosavadní vystavovatelský kurz a stává se postupně chovným zařízením se zaměřením na vzácná zvířata. Trvalo však dalších dvacet let, než se ZOO Liberec dostala opět na výsluní, kde se hřeje až dodnes.

V Badalcově éře pak vyrostla řada expozic a pavilónů, které již dnes neexistují. Jsou tu ale i takové, které přes svůj morální i technický stav stojí dodnes – například expozice paviánů z roku 1963, sloninec z roku 1972 či o šest let mladší administrativní budova.

Zahrada v té době získává řadu významných živočišných exponátů, na jednom z prvních míst lze jistě jmenovat slony, jejichž chov v roce 2008 dovršil již půlstoletí. Za Badalce se navíc ZOO stává masovou záležitostí i z pohledu návštěvnického, když od šedesátých let pravidelně dosahuje roční návštěvnosti přes 300 000 lidí, výjimečně i přes 400 000. Taková stabilita je v dlouhodobém pohledu mimořádná.

Jméno Josefa Janečka pak zůstane spjato především s masívním stavebním boomem od poloviny 80. let do konce tisíciletí, kdy zahrada v epoše posametového investičního nadšení prošla velkou modernizací. Postupně tak vyrostly stávající pavilóny žiraf (1987), hospodářský pavilón (1987), šelminec (1994), pavilón opů (1994), pavilón tropů (1999) či zimoviště plameňáků (2003).

Zoologická zahrada získává řadu významných zvířecích exponátů mezi kopytníky či dravci včetně své největší marketingové tváře, jíž jsou bílí tygři v roce 1994. V témže roce je pak zahrada přijata jako stálý člen Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA).

Současný ředitel David Nejedlo pak otevřel zahradě další dimenze, tak důležité pro moderní zařízení. ZOO už není jen a pouze množitelem vzácných druhů zvířat a jejich genetickou bankou, i když je to nadále její primární cíl, ale otevřela se širšímu pojetí vzdělávání školské i běžné veřejnosti, vyspívá rovněž marketingově. Zároveň ukazuje svůj neskutečný potenciál místa, kde lze úspěšně a nenásilně napomáhat s vzájemnou integrací návštěvníků ze všech sociálních a zdravotních skupin.

ZOO se ale zapojila i do několika mezinárodních projektů, dvou vědeckých – šimpanzi ostrova Rubondo a monitoring osla somálského v Eritreji – a jednoho humanitárního – Pomozme budoucnosti.

Od roku 2006 se pak součástí zahrady stala další dvě zařízení: Městské středisko ekologické výchovy Divizna a Centrum pro zvířata v nouzi Archa se stanicí pro handicapované tuzemské živočichy. Toto spojení je v celé republice unikátní a lze nadneseně říci, že se v něm kruh ochrany přírody uzavřel.

Nejbližší budoucnost rozvoje ZOO Liberec je spjata s Integrovaným plánem rozvoje města (Lidové sady), v jehož rámci by zahrada mohla získat mimo jiné důstojnou administrativní budovu a také modernizovat některé expozice.

TIP: Milovníkům ZOO by neměla uniknout návštěva ZOO Bratislava s přilehlým Dinoparkem nebo ZOO Magdeburg v sousedním Německu, která patří mezi ty nejstarší vůbec.

Publikováno: 26. 11. 2022