Zámeček Jezeří je jako vystřižený z pohádky. Choulí se na jednom ze zelenavých svahů Krušných hor a připomíná kamenné ptačí hnízdo. V jeho sklepení žijí duchové a bubáci, které můžete po zaplacení vstupenky navštívit.

Původně býval zámek Jezeří gotickým hradem. Středověká stavba je zahalená tajemstvím – neví se, kdy vznikla ani kdo ji založil.

První zmínky o pevnosti, již tehdy zvané „de Lacu“ tedy „z Jezera“, se zachovaly z 60. let 14. století. Gotický hrad byl také znám pod jménem Eisenberg a už tehdy se tu udály příběhy, které stojí za vyprávění.

Psal se rok 1455, když se majitel pevnosti Kunz z Kaufunku vydal na zámek Altenburg, aby unesl syna kurfiřta Fridricha Saského, kterého pak chtěl vyměnit za dříve sebrané fictumské statky. Prchal cizí zemí, aby zajatce uvěznil na Jezeří, avšak byl na cestě dopaden a ještě téhož roku popraven.

Zámek v plamenech

V roce 1513 připadlo Jezeří Mikuláši Hochhauserovi z Hochhausu, který jej přeměnil v renesanční zámek. Stavba byla dovršena roku 1549, o čemž svědčí ozdobný kamenný klenák s letopočtem a erbem rodu, umístěný nad hlavní branou.

Pozdější majitel nově zvelebeného sídla Jan Mikuláš neměl panství přinést takovou slávu. Za účast na stavovském povstání mu byl majetek zabaven a jeho potomci se pak dlouho dohadovali s Lobkowiczi, než bylo o osudu zámku rozhodnuto: koupí jej získal Vilém mladší Popel z Lobkowicz.

Avšak ještě roku 1631 vtrhli Jiří a Bernard Hochhauserové na Jezeří, dobyli ho, vyplenili a odvezli, co se dalo. Hřebík do rakve zámku zatloukl požár v roce 1646.

Po dlouhých desetiletích bylo Jezeří opraveno. Zámek byl ještě krásnější než kdysi, honosný a skvostný, jak se na rodové sídlo patří.

Jenže neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, a tak když se jednoho zářijového dne roku 1713 vracel pán Oldřich Felix z lovu domů, spatřil na obzoru hrozivý dým.

Jako by si sám ďábel tropil z Lobkowiczů legraci! Jezeří bylo zase v plamenech. Shořely bohatě zdobené sály, pokoje s vzácnými freskami a štukou, pozlacený kabinet a hlavní schodiště, věže s komůrkami, kuchyně i kanceláře.

Popelem lehlo také stavení pod zámkem a stáje pro šestnáct koní, vyhořela oranžérie, soustružnická dílna a nová pila. Ještě téhož roku se Oldřich Felix pokusil vzepřít osudu a ze všech sil – byť žádným závratným bohatstvím neoplýval – začal zámek opravovat. V roce 1722 mu záměr překazila tragická smrt.

Beethoven hostem

Na přestavby, úpravy a rekonstrukce, díky nimž se zámku dostalo dnešních dispozic, si Jezeří muselo počkat až na začátek 19. století, kdy jej získal Josef František Maxmilián. Tento šlechtic je známý svým vztahem k dílu slavného skladatele Ludwiga van Beethovena, který na Jezeří nejspíš osobně zavítal někdy kolem roku 1811.

František Maxmilián, jenž zámek proměnil ve významné centrum hudebního života, Beethovenovi dokonce vyplácel roční rentu, která se po finanční krizi v Rakousku paradoxně stala tím, co vztah obou vážených mužů narušilo. Pán z Lobkowicz totiž musel kvůli nedostatku peněz rentu snížit, skladatel jej dal k soudu a vyhrál.

Přestože měl Maxmilián pádný důvod být na nechápavého hudebního génia naštvaný a jejich vztah se už nikdy nevrátil do původní vřelé podoby, šlechtic i nadále Beethovenovo dílo obdivoval a chválil, o čemž svědčí třeba jeho zachovaný dopis z roku 1814, kde píše:

Ačkoliv mám v chování Beethovenově ke mně málo příčin býti spokojeným, přesto mne jako vášnivého přítele hudby těší, že se jeho jistě velká díla skutečně začínají oceňovati.

Na druhou stranu je třeba podotknout, že skladatel řadu opusů dedikoval přímo roudnickému knížeti, mezi nimi i známou V. Osudovou.

Hudební tradice na Jezeří kvetla i za Ferdinanda Josefa, který tu roku 1831 zřídil Lobkowiczkou hudební školu, již mezi jinými absolvoval i Josef Spitz, vůbec první učitel hudby Antonína Dvořáka. Teprve v 60. letech 19. století libé tóny na Jezeří utichly a s nimi zanikla i zdejší kapela.

Od války k dnešku

Překotné události 20. století převrátily svět vzhůru nohama a ze zajetých kolejí vyjelo i panství kolem zámku Jezeří. Hned v prvních dnech okupace se tu usadil štáb SS-Leibstandarte Adolf Hitler, později sem přišla posádka hlídající zajatce z Polska, Ruska a Francie a trestané německé vojáky.

V roce 1943 byl zámek proměněn ve vězení a Jezeří dostalo docela novou, smutnou a děsivou podobu. Budova byla omítnuta krycí zelení a kolem se objevily strážní budky, hlídací psi a drátěné ploty nabité elektřinou.

Jezeří nechvalně proslulo jako žalář mnoha významných osobností: třeba Pierra de Gaulle, bratra slavného francouzského prezidenta.

Ani po válce neměl osud pro Jezeří připraven změny k lepšímu. Zámek se sice dočkal vzácných návštěv ministra zahraničí Jana Masaryka, avšak když se po roce 1948 jeho majitel JUDr. Maxmilián Lobkowicz, tehdejší československý velvyslanec ve Velké Británii, rozhodl setrvat v exilu, bylo Jezeří odsouzeno k zneužití armádou a nakonec i vandaly.

Po pár desetiletích byl na kdysi skvostný zámek žalostný pohled a jak moc byl zdevastován, je v některých jeho částech vidět i dnes. Teprve v letech 1988 až 1991 se objekt dočkal jakés takés obnovy.

Přestože je dnes přístupný jen zlomek interiérů s náznakově instalovanými místnostmi, zaslouží si Jezeří vaši návštěvu. Jestli jste jako děti milovali pohádky, bude se vám zámek líbit. Nejen kvůli malebným kopcům, jež ho obklopují. Ve sklepních prostorách dodnes objevíte strašidla, duchy slavné zámecké minulosti!

Nejznámějším strašidlem na Jezeří je přízrak mnicha Tobiáše, o jehož osudu se však mezi místními vedou spory. Jedni tvrdí, že byl duchovním na někdejším hradě, který nesl provádění poprav ve zdejším kraji tak těžce, až se jednoho dne vrhl na protest z nejvyšší věže.

Druhá verze vypráví příběh o něco zapeklitější, plný lásky a neštěstí. Tobiáš prý býval italským šlechticem a na Jezeří se dostal až poté, co v souboji o svou vyvolenou zabil soupeře a byl nucen prchnout před jeho příbuznými, kteří se dožadovali krvavé pomsty.

V krušnohorském kraji se prý usadil jako poustevník, co se chodíval kát a modlit do hradní kaple. Nepřátelé si ho však po čase našli a kousek od Jezeří jej ubodali k smrti. Tobiášův duch má dodnes bloudit zámeckými komnatami a hledat navěky ztracený klid.

Publikováno: 9. 10. 2021