Vánoce – historie a význam

Původ slova Vánoce je podle historických pramenů v staroněmeckém výrazu „den wihen Nachten“, který ve volném překladu znamená posvátné noci nebo svaté noci. Pojmenování Vánoc tedy vzniklo v dávné době před křesťanstvím a označovaly se tak dny a noci, spojené se slunovratem. Postupně se původní výraz změnil na Weihnachten a v českém jazyce na Vánoce.

Slunovrat – období zimní a letní rovnodennosti – byl v dávných dobách očekávanou událostí. Lidé ho oslavovali, protože byl příslibem návratu slunce, a k této době se také váže mnoho přání, říkadel, písní, koled, zvyků a tradic. Oslavy Slunovratu v minulosti tedy byly s největší pravděpodobností základem pozdějších i současných vánočních svátků.

V dobách před křesťanstvím byl slunovrat velmi důležitý. Když se okolo 21. prosince začínal prodlužovat den a zkracovat noc, přibývalo světlo a teplo, byl to velký důvod k oslavě návratu Slunce, které znamenalo nový život a úrodu.

Křesťanská církev se nejdříve snažila původní pohanské zvyky zrušit, ale protože byly mezi lidmi dlouhodobě zakořeněné, nesetkala se tato snaha s pochopením. Křesťané se tedy rozhodli využít oblibu období slunovratu mezi lidmi pro šíření sví víry a filozofie a křesťané oslavy narození Ježíše Krista a vánočních svátků soustředili právě do období oslav slunovratu.

Vánoce byly křesťanskou církví uznány jako církevní svátky ve čtvrtém století našeho letopočtu. Staly se součástí kultury všech křesťanských národů a přibližně od 16. století se slaví v takové podobě, jak je slavíme v současnosti.

První Vánoce slavili v Římě

Historicky je za vznik Vánoc možné považovat období na přelomu třetího a čtvrtého století, protože první zmínky jsou v řeckém kalendáři Furia Dionysia Philocata z roku 354. kalendář ale vznikal mnohem dříve, a tak je možné usuzovat, že první Vánoce se v Římě slavily kolem roku 330.

V Římě se narozeniny významných mužů, pokud nebylo známé přesné datum jejich narození, slavily v některý jiný významný den a z této tradice později vycházeli i křesťané. Když chtěli pravidelně uctívat narozeniny Ježíše Pána, ale z evangelia nebylo možné zjistit, kdy se skutečně narodil, zvolili nakonec 25. prosinec.

Vysvětlení je poměrně jednoduché. Jan Křtitel se narodil o letním slunovratu, Kristus byl počat o jarní rovnodennosti a musel se tedy narodit o zimním slunovratu – 25. prosince. Tento den byl i v starém Římě významný, protože slunce nabíralo novou sílu, a tak to byl ten nejlepší den pro uctívání Krista, který pro křesťany byl, je a zůstane „Světlem světa“.

Význam vánočních svátků

Pro křesťany na celém světě jsou Vánoce stejně jako Velikonoce velmi významným svátkem. Znamenají pro ně den narození Ježíše Krista a začátek jeho putování a šíření evangelia. Ani věřícím se ale nedokážou zcela vyhnout současné podobě Vánoc, která se celkem přirozeně stala více komerční než duchovní.

Pravoslavná církev slaví Vánoce v jiném období, než většina obyvatel světa, ale ani to už v současnosti není pravidlem – například v Bulharsku nebo Řecku se i pravoslavní věřící přiklánějí k období od 24. prosince. V každém případě jsou ale Vánoce po Velikonocích nejvýznamnějším svátkem pravoslavné církve. Začínají 28. listopadu půstem, který končí až po 40 snech velkou bohoslužbou, hlavními dny svátků jsou 6. a 7. leden. Pravoslavné Vánoce končí 19. ledna a další velkou událostí je svátek Kristova křtu.

Židovské svátky Chanuka se slaví osm dní, jejich začátek se každý rok mění podle židovského kalendáře, ale vždy připadá na naše vánoční období. Podle Židů ale Chanuka nemá právě mimo roční období a toho, že židovské děti dostávají malé dárky, s Vánocemi nic společného. Chanuka je pro Židy významná především tím, že své náboženství otevřeně prezentují ostatnímu světu, protože většina ostatních židovských svátků je uzavřená především pro jejich společenství.

Pro ateisty mají Vánoce jiný než církevní význam. Vnímají je spíše jako dny klidu, pohody a spokojenosti, základními symboly jsou ozdobený vánoční stromeček, dárky, cukroví, v Čechách, na Moravě i ve Slezsku také rybí polévka, smažený kapr a bramborový salát.

Vánoční svátky se také staly zajímavou komerční příležitostí pro výrobce mnoha druhů zboží a potravin a samozřejmě i pro obchodníky. Přes neustálá varování před komercializací Vánoc, stresem, drahými a zbytečnými dárky nebo přejídáním se každý rok tržby výrobců a obchodníků zvyšují. Tento trend bude pravděpodobně ještě nějakou dobu pokračovat.

Podle názoru různých odborníků je to dáno zjednodušenou představou, že v uspěchaném současném světě je potřeba alespoň jednou za rok zapomenout na všechny starosti a vynahradit sobě i svým blízkým nějakým způsobem nedostatek času a pozornosti – a právě Vánoce se považují za nejlepší příležitost.

VÁNOČNÍ SVÁTKY

• 24. prosinec – Štědrý den

23. prosince končí Advent a začínají vánoční svátky. 24. prosince je Štědrý den a slaví se narození Adama a Evy, prvních lidí, které stvořil Bůh. Narození Ježíše se slaví až o den později. Večerní nadílka je s tímto dnem spojena již od 14. století a symbolizuje z hlubšího pohledu štědrost Boha Otce.

• 25. prosinec – Hod boží vánoční

Slaví se narození Ježíše v Betlémě. Slaví se Půlnoční mší. V tento den se sloužili ještě dvě mše – Jitřní (za svítání) a Velká (dopoledne). V tento den se oslavuje a hoduje, schází se rodina, rozjímá se. Nesmí se pracovat.

• 26. prosinec – Svatý Štěpán

Den je zasvěcený Svatému Štěpánovi, mučedníkovi, který hlásal příchod Ježíše a byl za to židy ukamenován. Tradicí jsou obchůzky koledníků.

• 27. prosinec – Svatý Jan Evangelista

Dříve se slavil i tento den, který byl zasvěcen apoštolovi, jenž se staral o Marii (Ježíšovu matky) v době po jeho smrti. Nepřátelé ho nenáviděli tak, že ho hodili do kotle s vřelým olejem, ale jelikož byl pod Boží ochranou, tak mu horký olej ani otrávené víno neublížilo.

• 28.prosinec – Svátek Mláďátek

Tento vánoční svátek se nyní připomíná již jen při mších v kostelech. Mláďátka jsou Betlémské děti, které dal vyvraždit král Herodes, když marně hledal v Betlémě narozeného Ježíše a jeho rodiče.

Závěrem

Vánoce – a není důležité, jestli je slaví ateisté, křesťané, pravoslavní věřící nebo židé – by měly být pro všechny lidi na celém světě svátky klidu, pohody a radosti. Jen v takové podobě mají svůj význam a je jen na nás, zda si je takové uděláme.

Publikováno: 30. 11. 2022