Dnes v teplickém zámku najdete muzeum, před půl tisíciletím tu prý bývaly tajemné laboratoře. Učenci zde prováděli čáry a kouzla tajně – snad právě proto se do dnešních dnů žádná zmínka o alchymistech ve městě nedochovala.

Romantičtí snílkové však vědí své. V podkrovním pokojíku, zvaném „zlatnictví“, se dodnes zjevuje duch mladé dívky, která kdysi na přelomu 16. a 17. století místní mágy potajmu sledovala při práci. Snažili se prý vyrobit elixír života.

Slavní hosté – Goethe, Runciman i císaři

Mezi hradbou Krušných hor a kuželovitými kopci Českého středohoří se rozprostírá malebná krajina, jejímž turistickým centrem jsou Teplice, starobylé české město, které proslulo lázeňstvím.

Historie Teplic sahá daleko do minulosti. Už v polovině 12. století zde královna Judita založila benediktinský klášter, nejstarší v širém okolí. Ten byl za husitských válek vypleněn a na jeho místě začala vyrůstat světská tvrz, později přestavěná na honosný zámek.

K zásadním přestavbám zámecké budovy došlo po požáru města v 18. století. Mezi lety 1794 až 1806 získala stavba dnešní klasicistní podobu. Mimo jiné bylo k západnímu baroknímu křídlu přistavěno klasicistní divadélko, kterému se roku 1812 dostalo velké pocty. Jen pro něj byla sepsána hra Sázka – sice krátká, zato byl jejím autorem sám Johann Wolfgang Goethe.

Ve třicátých letech 18. století se teplický zámek dočkal slavné návštěvy. U příležitosti odhalení památníku bitvy u Chlumce se zde sešli hned tři významní panovníci: rakouský císař Ferdinand V., pruský král Bedřich Vilém III. a ruský car Mikuláš I.

Neméně významnou, avšak pro Česko dozajista nepříjemnější návštěvou zámku byl lord Runciman, kterého zde hostil poslední šlechtický majitel Teplic Alphons Clary-Aldringen, sympatizant s nacistickým režimem.

Clary-Aldringen o zámek přišel roku 1945 a o dva roky později se zde usídlilo muzeum. Jeho expozici, zaměřenou mimo jiné na lázeňství a teplickou keramiku, si můžete prohlédnout dodnes. Přístupné jsou rovněž pozůstatky románské baziliky s dochovanou kryptou.

Zámek – nejen muzeum

Až se budete procházet teplickým zámkem, všimněte si nejen muzejní expozice, ale i zajímavosti historických interiérů, v nichž se nacházíte. Jižní křídlo stavby pamatuje časy benediktinského kláštera a o nic mladší nejsou ani zdi krypty a baziliky.

Zajímavé je, že tyto základy objevili archeologové až relativně nedávno – při výzkumu v padesátých letech minulého století. Do té doby je zastiňovala krása malé zámecké zahrady.

Zámek v Teplicích nadchne milovníky historie stejně jako turisty, preferující psychicky i fyzicky nenáročnou prohlídku čehokoli, hlavně když je zakončena relaxem v příjemné kavárně či hospůdce.

Stylová restaurace se nachází přímo v areálu zámku v renesančním kratochvilném pavilonu, nazvaném Kolostujovy věžičky (případně Radslavovy věžičky podle teplického pána, který je nechal postavit).

Dnes vám v Kolostujových věžičkách uvaří z čerstvě natrhaných bylinek těžko. Nicméně dříve, když na zámku sídlila rozmarná šlechta, neměli to kuchaři s uspokojováním mlsných jazýčků tak lehké.

Pro zámeckou kuchyni byly byliny pěstovány přímo v zámecké zahradě. Vnitřní nádvoří zámku s někdejšími níže položenými záhony spojovalo s domem zahradníka barokní schodiště. Dodnes se mu říká „Ptačí“ a můžete se pro něm projít k malému oddechovému náměstíčku, jemuž dominuje kašna Ptačí napajedlo.

Většina bubáků a duchů si libuje v temných koutech, deštivých nocích a vánicích s meluzínou. S teplickým strašidlem je to však trochu jinak. Přízrak usměvavé dívenky se tu zjevuje vždy za slunného poledne, kdy paprsky dopadají skrz okna do míst, kde kdysi bývala tajemná dílna místních alchymistů.

Mágové a čarodějové se do Teplic scházeli už v 16. století, nejvíce se jich zde však vystřídalo až za rodu Vchynských ve století následujícím. Měli prý za úkol nalezení kamene mudrců, který by byl schopen měnit obyčejné rudy v pravé zlato a z vody vytvořit elixír života, zaručující nekonečné mládí.

Když se alchymisté zrovna nevěnovali tomuto vznosnému úkolu, přivydělávali si jako lékaři – míchali z kouzelných bylinek všelijakou medicínu a tu pak za nemalý peníz prodávali nemocným.

Zlatý věk teplického alchymismu přerušila třicetiletá válka. Majitel zámku byl zavražděn, stavbu vyplenili Švédové a do dalekých krajů odvezli i cenné vybavení laboratoří.

Nicméně když se v Česku zase rozhostil mír, zdejší dílna byla obnovena. Pracoval v ní schopný muž, který rozuměl lékařskému řemeslu, uměl z bylin připravit všelijaké hojivé lektvary a masti, sbíral široko daleko zvláštní kameny a nadmíru se zajímal o čáry a kouzla.

Velmi se spřátelil s místním lékařem a často dlouho do noci sedávali v zámecké pracovně, sledovali hvězdy a vedli učené rozhovory. Lékař se tak dozvěděl mnohá tajemství o neuvěřitelných úkolech, které tu na alchymistu čekají.

Bohužel byl vázán slibem mlčenlivosti, a tak se dnes v jeho pamětních spisech dočteme o jeho příteli jen málo: učenec byl zběhlý v lékařství, měl neobvyklou sbírku kamenů a jmenoval se Bartolomeus Mencl.

Po čase se Bartolomeus vydal dál vlastní cestou a lékař v poklidu zemřel. Zdálo by se, že na světě nezbyl nikdo, kdo by co o tajemném úkolu teplického alchymisty věděl.

Jenže muži netušili, že jejich zapáleným rozhovorům naslouchala malá dívčina. To její přízrak se za slunných dní prochází po zámeckých chodbách a kyne odvážným návštěvníkům, aby ji následovali.

Publikováno: 19. 6. 2022