Cinkot nářadí drtícího vzdorující skálu, kapky vody tříštící se o ostré krápníky, studený vzduch a tma, prozářená jediným ostrým paprskem světla z čelovky. Bublání zlověstných podvodních toků, které dokáží nenadále zaplavit jeskyni a připravit speleology o život. V Moravském krasu to není minulost.

Někteří nadšení jeskyňáři, bádající v rozsáhlé krasové oblasti rozkládající se na sever od Brna, tvrdí, že Moravský kras ještě nevyjevil ani půlku toho, co v podzemí ukrývá. Každý zná jeskyni Balcarku, nicméně celkově byl z Moravského krasu zpřístupněn jen zlomek.

Už jen systém Punkevních jeskyní, jimiž vede prohlídková trasa o délce 1 250 metrů, je mnohem delší, než se návštěvníkům jeví. V Masarykově dómu se nachází nenápadná prohlubeň. Člověk by si myslel, že je to jen trochu hlubší důlek ve skále. Přitom právě tady začíná úzká plazivka, která se nakonec otevře v majestátní Skleněné dómy.

Roku 1920 je objevil profesor Karel Absolon a pojmenoval je podle průhledné krápníkové výzdoby. Návštěvníci však o mnoho nepřicházejí. „Skleněné“ krápníky jsou drobné a zajímavé krasové útvary se nacházejí jen při vstupu.

Jak se mění doba, mění se také možnosti speleologů. Už Karel Absolon rozdělil své bádání v Punkevních jeskyních na dvě etapy: „holýma rukama“ a za pomoci „sil strojů“.

Od roku 1933, kdy se turisté zdejším podzemím poprvé plavili na loďkách, poznali jeskyňáři velkou část chodeb, prorývajících vápencové podloží Moravského krasu. Jeskynní systémy se rozbíhají od Sloupu přes Macochu až k Holštejnu, vyhloubené podzemními toky Sloupského potoka a Bílé vody. Kdesi v neznámu se pak vody spojují ve známou Punkvu.

Najít tento soutok je velkým snem zdejších speleologů – jedním z mnoha. Není pochyb o tom, že k objevování je toho pořád dost. Zdejší podzemí je provrtané jako ementál, což naznačují i četné vývěry a propadání. Sledovat cestu podzemních vod „na vlastní kůži“ však přináší rizika.

V roce 1970 si podzemí Moravského krasu vyžádalo oběti. Dva amatérské speleology Milana Šlechtu a Marka Zahradníčka tu zasáhlo nečekané stoupnutí vody. Jeskyňáři se pokusili sami dostat proti proudu, ale to se jim nepodařilo. Zahynuli v útrobách jeskyně, která byla později na jejich počest pojmenována Amatérská.

Systém takřka třiceti kilometrů podzemních chodeb je vůbec největší v Česku a doteď láká dobrodruhy. V osmdesátých letech se odměny za vytrvalost dočkali amatéři z České speleologické společnosti. Objevili dóm Katedrála, z něhož vybíhají další jeskynní prostory těsně pod povrch.

Co vlastně jeskyňáři hledají? Chtějí postoupit vpřed. Dnešní podoba Moravského krasu se ustálila po takzvané bádenské záplavě v třetihorách. Předtím tekly podzemní řeky jinudy a například se předpokládá, že Punkva vyvěrala v Kateřinské jeskyni, nacházející se na opačné straně skály v kaňonu Suchý žleb.

Jen podzemní řeka ví naprosto přesně, jak to pod povrchem Moravského krasu vypadá. Líně zde plyne po tisíciletí a provrtává skálu. Řítí se stropy i převisy a jak se země propadává, vznikají majestátní propasti jako je Macocha a úchvatné jeskyně. Speleologům nedají spát nikdy. Podzemí totiž nejde „objevit“ úplně.

Kam dále?

10 důvodů proč navštívit Punkevní jeskyně

O dobrodružstvích v podzemí vypráví jeskyňář Libor Havlíček

Publikováno: 29. 9. 2021