Po stopách hraběte Drákuly – drákulův hrad, Transylvánie, Rumunsko

Napsal to Ir Bram Stoker, který hornatou provincii v srdci Rumunska opředl upíří legendou o hraběti Drákulovi. Nepřehledná, hornatá a hvozdy zarostlá krajina středního Rumunska je ostatně pro zrod podobných legend jako stvořená. Po jejích stráních se dodnes potulují medvědi a smečky divokých psů a ticho větru rozčesává cinkot zvonečků, které ohlašují stáda ovcí.

Vláček dvakrát zahouká a se skřípěním zastaví u malé, celkem úhledné budky. Sighisoara, Schässburg či Segesvár, podle toho, kdo zrovna městečko ovládal. Dlouhá nádražní ulice táhnoucí se mezi řadou nízkých domků ústí u impozantního bíle natřeného ortodoxního kostela, za ním za řekou se rýsují obrysy strážních věží. Mělo by jich být šestnáct.

TIP: Hrady a zámky skrývají mnoho tajemství, některé velmi děsivé události a jiné splňují veškeré romantické i kýčovité představy na světe. Jedním z míst, kde romantika jenom kvete je zámek Neuschwanstein.

Za městskými valy, jejichž jsou součástí, se za chladného podzimního dne roku 1431 narodilo dítě, jež se mělo stát postrachem celého širokého okolí: Vlad II. Tepeš řečený Drákula.

Dům, v němž transylvánská princezna povila budoucího vladaře, dodnes stojí pod místní citadelou na rohu náměstí Piata Cetatii. Z výšky dvou pater shlíží na kostrbaté dlažební kostky, po nichž se tu a tam šourají stařečkové a ojedinělí turisté, kteří se rozhlížejí kolem sebe. Sighisoara je totiž nádherný živoucí středověký skanzen, jehož autentičnost bere dech.

Abyste mohli proniknout do samého kamenného srdce Sighisoary, musíte nejdříve minout zelení kypící náměstí Hermanna Obertha v podhradí a dlážděnou cestou vystoupat k první bráně. Hlídá ji věž, na níž hodiny již 350 let odbíjejí správný čas. Vystoupáte-li na dřevěný ochoz pod střechou, otevře se vám úchvatný pohled na městečko na dlani.

Pokud se pídíte po stopách historického Drákuly, je to ten rohový dům pod vámi, jež má ve znaku draka. Zajímat by vás mohl i v případě, že na Drákulu nevěříte. Je v něm totiž dobrá a úhledná restaurace.

Vzhledem k tomu, že Sighisoara je tak maličká, asi budete chtít chytnout pozdně odpolední vlak na další historickou zastávku. Pokochejte se středověkou krásou úzkých uliček a vyšlápněte si nahoru ke gotickému kostelu Bergkirche. Vede k němu kryté schodiště o 172 schodech, které je jen o několik málo let starší než zmíněné hodiny na věži.

Necelé dvě hodiny jízdy vlakem, pod severními svahy Karpat, se klikatí středověké uličky města Brašova. I tam můžete hledat stopy po historickém Drákulovi, i když spíše než ony se dochovaly nejrůznější legendy.

Vlad Tepeš byl v Brašově, a nejen v něm, postrachem – měl prý spadeno hlavně na bojary a kupce, kteří byli často německého původu. Třicet tisíc jich údajně nechal narazit na kůly právě v Brašově na den svatého Bartoloměje roku 1459.

Dnešní Brašov je elegantní, půvabné město na úpatí vysokých kopců. Jeho náměstí Piata Sfatului, lemované barokními fasádami a akcentované robustní radnicí uprostřed, je jedno z nejhezčích v Rumunsku.

O Drákulovi se tu nejspíš nejvíce dozvíte v Historickém muzeu, které se nachází v budově radnice. Ta je stejně nepřehlédnutelná jako takzvaný Černý kostel na jižním cípu náměstí, který za svůj vzhled a potažmo i jméno vděčí velkému požáru z konce 17. století.

Brašov je dnes sice velké moderní město, ale jeho staré zástavbě v centru čas na pitoresknosti pranic neubral. Najdete tu podloubí, fontánky, útulné kavárničky a dokonce lanovou dráhu, která vede na vysoký hřeben tyčící se přímo nad centrem.

Brašov je navíc ideálním místem k zimním návštěvám. Pouhým deset minut jízdy od města se totiž nacházejí v Rumunsku velmi populární lyžařská střediska.

Kdo byl Vlad Tepeš Drákula?

Přezdívku Drákula si vysloužil již otec Drákuly, Vlad I., jenž pod vlajkou rytířského řádu Draka usiloval o ubránění křesťanů před nájezdy Turků. Později jako vládce Transylvánie nechal razit mince se znakem řádu Draka. Říkalo se mu proto Drac (= drak).

Drákula neboli rumunsky Dracula by potom byl tvar znamenající „syn draka“. V rumunštině však slovo Drac má ještě jeden význam – ďábel. V případě Vlada II. Tepeše už šlo o přímou souvislost s jeho ďábelskými praktikami, jimiž likvidoval své protivníky. Tepeš totiž v rumunštině znamená „narážeč na kůl“.

Vlad II., jenž třikrát ovládl vejvodství valašské, se oddával zvrácené podívané na muka ostatních. Nechával lidi narážet na kůl. Pomalu a v příšerných mukách umírali na kůlech napůl rozpáraní zločinci, ale i zajatci, prostí lidé či cizí vyslanci, kteří se nevypočitatelnému Drákulovi z nějakého důvodu znelíbili.

Podle pověstí si krutý Drákula nejraději hověl v lese z kůlů a kochal se pohledem až na tisíce nabodaných trpících těl. Na dobové dřevořezbě je dochován výjev, podle kterého si Drákula u Brašova uspořádal mezi kůly velkolepou hostinu.

Když prý si někdo z jeho družiny stěžoval, že ze zápachu tlejících těl se dělá mdlo, nechal jej Drákula narazit na kůl nejvyšší, řka, že takhle bude alespoň na čerstvém vzduchu.

Vlad Drákula zemřel stejně tak, jak i žil – násilně. Přišel o život v bitvě proti Turkům nedaleko Bukurešti v roce 1476. Sám turecký sultán si prý vyžádal Drákulovu hlavu a vystavil ji v Istanbulu napíchnutou na kůlu na důkaz toho, že obávaný legendární Drákula je mrtev.

Vlad II. Tepeš Drákula se i přes pověsti o své krutosti stal jedním z hrdinů rumunské historie. Byl totiž posledním panovníkem, jenž se úspěšně bránil turecké přesile a svými krutostmi dosáhl vymýcení zločinnosti.

Během svého panování v letech 1456-1462 prolil Vlad Nabodávač potoky krve. Počet jeho přímých obětí se odhaduje na rovných sto tisíc.

Hrad Bran

Nedaleko Brašova leží jedna z nejimpozantnějších drákulovských památek. Je jí hrad Bran, který ve svém upířím románu popisuje Bram Stoker. Skutečný Drákula tam prý sice moc často nezavítal, pokud vůbec, a Stoker jej ve svém románu umísťuje mnohem více na sever. Přesto se Bran dodnes těší velké oblibě drákulogů i obyčejných turistů.

Dnešní Bran má ovšem do hrůzostrašnosti svých pověstí hodně daleko. Jeho bíle omítnuté fasády s vnitřními arkádami se odrážejí od zeleného pozadí okolních lesnatých kopců a spíše než středověkou pevnost připomínají zámecké sídlo.

Bran byl postaven v roce 1378 německými kupci, kteří přišli do země, aby tu bránili východní hranice Uher. Vybudovali hrad o padesáti sedmi komnatách a z něj prý ovládali široké okolí Brašova a vybírali mýtné.

Po rekonstrukci ze začátku devadesátých let je Bran přístupný veřejnosti, v podhradí se nachází řemeslný trh a skanzen. Dostanete se k němu vlakem z Brašova.

Další Drákulovo sídlo

Trochu ironickým výsměchem dějin je, že z jiného sídla, kde Vlad Tepeš nejen prokazatelně dlouho žil, ale nechal je i sám vystavět, se do dnešních dnů dochovala už jen zřícenina. Její návštěvu je možné spojit s průjezdem po jednom z nejúžasnějších silničních tahů Rumunska, po takzvané Transfagarašské magistrále, která protíná masiv nejvyššího rumunského pohoří Fagaraše.

Když na jižním úpatí pohoří zastavíte v obci Poienari, budete mít před sebou půlhodinový strmý výstup do stráně, celkem 1 400 schodů. A navíc se k vám nejspíše přimotá nedůvěryhodně vypadající osoba, která vám lámanou němčinou vysvětlí, že za vstup na lesní pěšinu vedoucí k hradu musíte zaplatit.

Snagov – poslední cesta hraběte

Hrob Vlada Nabodávače se nachází v klášteře na ostrově uprostřed jezera Snagov a je poměrně nesnadno přístupný. Odbočka z hlavní silnice spojující Ploiesti a Bukurešť není dobře značená a dopravu po ní zajišťují jen několikrát denně mikrobusy.

Z letoviska na břehu jezera se k ostrovu dostanete výletní lodí nebo, což je zajímavější, pronajatou veslicí. Poplatky za focení či filmování uvnitř svatostánku jsou extrémně vysoké, neboť zdejší vousatí popové si z kostelíka udělali výnosnou živnost.

Pokud se vydáte po stopách Drákuly, nemusíte se bát, ceny jsou skoro stejné jako u nás, hotelů a motelů dostatek. Také vlaková spojení jsou celkem spolehlivá.

Publikováno: 25. 1. 2021